Vše o kadidlech

Nebe na Zemi: Ikony

Slevy

Užívání kadidla či jinak řečeno vykuřovadla je snad stejně staré jako náboženství samo. Proto není divu, že se začalo na Arabském poolostrově a v severní Africe s kadidlem obchodovat už před pěti tisíci lety. Nástěnná malba znázorňující obchodování s kadidly z bájné země bohů Punt zdobí stěny staroegyptského chrámu královny Hatsepsut již od druhé poloviny druhého tisíciletí před našim letopočtem. 

Kadidlo (Vykuřovadlo) jistě patřilo odedávna k liturgickým nástrojům. O kadidlu a jeho užívání se zmiňuje již Bible i Talmud. Starozákonní odkazy hovoří o dovozu kadidel ze Sáby (oblast dnešního Jemenu). Kadidla se užívalo při bohoslužbě v jeruzalémském chrámu a ne náhodou se stalo symbolem modlitby.

Kadidlo bylo do Evropy přivezeno během křížových výprav Franky. Ačkoli je pryskyřice v Evropě známá jako kadidlo, na východě se užívá pojmenování olibanum, (v arabštině Al Luban, „to, co je z dojení“), s odkazem na mléčnou šťávu vytékající ze stromu kadidelníku.

V antickém světě byla Arábie známá pro svou kvalitu kadidla. Kdysi ztracené město Ubar v dnešním Ománu (objeveno v roce 1990), mohlo být podle některých názorů centrem obchodu s kadidly. Řecký historik Hérodotos byl s kadidly obeznámen a ve své historii se nezapomněl zmínit o dovozu kadidla z jižní Arábie. Napsal, že získávání pryskyřice bylo nebezpečné kvůli jedovatým hadům, kteří žili ve stromech. O pryskyřici se zmiňuje i Aristotelův nástupce Theofrastos a Plinius starší. Velkými odběrateli kadidla byli i Číňané, kteří po "kadidlové stezce" z jižní Arábie zásobovali takřka celou Čínu. Čínský spisovatel a celní inspektor Zhao Rugua psal o původu kadidla a jeho dovozu do Číny.